Čínské kung-fu

Čínské kung - fu má dlouhou historii; prošlo tisíciletým vývojem, překonalo hranice mnoha vládnoucích dynastií a bylo neustále zdokonalováno. Postupem času se dotvořil cvičební system, který v sobe nese rozvíjení zdraví, sebeobranu,  předváděcí i další funkce. Čínské kung - fu je bojovou technikou i teoretickým systémem,  jedinečným produktem tvořivosti čínského národa. Je prastarou částí čínské kultury a dobylo si věhlas a uznání po celém světě. Styly Shaolin quan (Šao-lin čchuan) a Tai ji quan (Tchaj-t’i-čchuan) se dnes rozšířily do celého světa a všude jsou perlou mezi tělesnými aktivitami. Historie čínských bojových sportů wushu má dlouholetou tradici. Staří Číňané se zdokonalovali ve wushu pro službu v armádě a používali je v boji. Vědecky je dokázáno, že cvičenci wushu mají celkově lepší duševní a fyzickou kondici než ostatní a jsou odolnější proti nemocem.

Shaolin

Styl Shaolin je nejstarším a nesmírně bohatým stylem wushu. Vznikal v klášteře Shaolin v provincii Henan. Styl Shaolin je specifický, pohyby jsou tvrdé a plné síly, útok i obrana jsou propracované. Prakticky je velmi dobře aplikovatelný. Techniky se vyznačují přímočarostí a rychlým rytmem, střídaní tenze a uvolnění je výrazné. V sestavách dominuje tvrdost, energie qi je řízena myslí. Sestav stylu Shaolin je mnoho a rovněž rejstřík zbraní je bohatý: krátké zbraně jako šavle, meč, dýka,..., dlouhé zbraně jako např. kopí, hůl, sudlice, halapartna, srpovitá sudlice... dále z párových zbraní je to pár mečů, pár šavlí, pár bičů, pár háků, pár sudlic, kopí se dvěma hroty, šavle s bičem atd. K měkkým zbraním naleží třidílná tyč, devítičlánkový bič, čepel na provaze, měkká hůl. Cvičení ve dvojicí zahrnuje boj beze zbraní a se zbraněmi. Sestavy Shaolin se již rozšířily do celého světa. Dahong quan (Ta chun- čchuan), Xiaohong quan (Šiaochun-čchuan), Tongbi quan (tchunkpi- čchuan), což lze do češtiny   přeložit jako Styl sedmi hvězd, Černý drak vychazí z moře, Šestero harmonizování, Osmnáct rukou. Shaolin je typický svými kopy, údery a shozy, jeho cvičením se upevňuje síla, získává zručnost a učí  zvládat bojové situace.

Označení metod Nan Quan a jejich územní rozložení v Číně.

Nan Quan (čti nan čchuen) je jedním ze směrů čínského wu shu. Ve
všeobecném rozdělení stylů čínského bojového umění se vyskytují obecné
pojmy "Severní noha" a "Jižní ruka". V Jižním stylu tedy převládají
ruční techniky. V Jižním stylu shaolinského kung fu existuje mnoho
podstylů.

Rozdělují se například podle územního umístění jako je Hu Nan 

Nan Quan (jižní pěst) který specifikují čtyři slavné rodinné styly:

Wu Jia Quan (Mou Ga Kyun ),
Hong Jia Quan (Hung Ga Kyun ),
Xue Jia Quan (Sit Ga Kyun),
a Yue Jia Quan (Ngok Ga Kyun).
(názvy jsou v přepisu mandarínské obecné čínštiny pinyin a v závorce je
vždy výslovnost v kantonském dialektu pozn. aut.)

Jižní pěst provincie Hu Bei obsahuje pět slavných škol:
Hong Jia (Hung Ga),
Yu Jia (Yu Ga),
Sun (Syun Ga),
Kong Jia (Hung Ga) a
Zi Jia (Ji Ga)

Slavné styly provincie Guang Xi jsou:
Zhou Jia Quan (Jau Ga Kyun) ,
Tu Long Quan (Tou Lung Kyun) a
Xiao Ce Da (Siu Chaak Da).

Ve Fu Jianu jsou to:
Wu Zu Quan (Ng Zou Kyun),
Bai He Quan (Baak Hok Kyun-styl bílého jeřába),
Qing Long Quan (Cheng Lung Kyun-styl mladého draka)
a Mei Hua Zhuang Quan (Mui Fa Jong Kyun-styl švestkového květu).

V provincii Jiang Xi je populární Hu Quan (Fu Kyun-styl tygří pěsti) a v
provincii Si Chuan zase styl Yu Quan (Yu Kyun).

Provincie Guan Dong má pět slavných rodinných stylů:
Hong Jia (Hung Ga),
Liu Jia (Lau Ga),
Cai Jia (Choi Ga),
Li Jia (Lei Ga) a
Mo Jia ( Mok Ga)

Mezi další populární styly Nan Quanu patří také Cai Li Fo Quan (Choi
Lei Fat Kyun), Hu He Shuang Xing Quan (Fu Hok Seung Ying Kyun- dvojitá
forma tygra a jeřába), Xia Jia Quan (Hap Ga Kyun), Bai Mei Quan (Baak
Mei Kyun), Yong Chun Quan (Wing Chun Kyun), a Nan Zhi Quan (Naam Ji
Kyun) .
Všechny tyto styly jsou stejně naplněny ocelovou silou, stabilními
postoji a obsahují velké množství ručních technik i vrchních pohybů.
Použití úderové síly  musí mít zvukový efekt a imitace věrně
napodobuje skutečnost. Kryty a údery spojují myšlenku se silou a prudké
výdechy koncentrují qi.
Orientovat se v nepřeberném množství jižních shaolinských stylů je velmi
těžké.
V poslední době byly kombinací nejpoužívanějších technik Nan Quan
Čínskou asociací wu shu vytvořeny nové sestavy pro soutěže, aby byla
možnost bodového ohodnocení pro soutěže v sestavách. V každém případě je
možné studium doporučit zejména mladým a vytrvalým studentům.

Chen Tai ji quan

Styl Chen Tai ji quan vznikl v čínské provincii Henan. Zakladatelem byl mistr z konce dynastie Ming a počástku dynastie Qing (Čching) jménem Chen Wang Ting. Rodina Chen udržovala svůj styl pouze v rozsahu příbuzných a blízkých osob. Čtrnáctou generaci mistrů rodu Chen reprezentoval Chen Chang Xing (Čchen Čchang-sing), který vytvořil současně dvě sestavy stylu Chen, které předal synovi Chen Gen Gyun (Čchen Kengjun). Další žák Yang Lu Chan (Jang Lu-čchan) se zasloužil o rozšíření stylu Tai ji quan po Číně, a tak stál u zrodu dalších čtyřech hlavních stylů Tai ji quan: Yang (jang), Wu (Wu), Wu (Wuu) a Sun.

Praktické zkušenosti i vědecké výzkumy ukazují, že časté cvičení Tai ji quan má příznivý vliv na nervy, krevní oběh, činnost srdce, reguluje dychání, zlepšuje metabolismus, procvičuje svalstvo a uvolňuje klouby. Cvičit lze ráno i večer na otevřeném prostranství nebo jen doma na jednom či dvou čtverečních metrech.

Co je vlastne Tai ji? Je to sjednocení sil Yin a Yang, harmonizaci nebe a země. Tai ji quan je pohybem v klidu, v pohybu se usiluje o klid, prostřednictvím dýchání klesá qi do bodu dan tian (tan-tchien), myslí se vede qi,  dále vede pohyb těla. Síla qi, o kterém hovoříme v Tai ji quan, je odlišné od qi, o kterém hovoříme v qi gong (čchi-kung). U qi gong rozlisujeme tvrdý a měkký qi gong. Qi v Tai ji quan je usilováním o klid v pohybu a o pohyb v klidu. V shaolinském kung-fu se používá tvrdý qi gong, např. drcení kamene dlaní nebo přeražení kamene hlavou, a statický qi gong, např. qi gong v sedu. Tai ji quan nemá přímé pohyby, je v něm hebká pružnost, pohyby nahoru a dolů, vně a dovnitř jsou prováděny rotací, v pohybu se střídá prázdnota a plnost, celé tělo, každý kloub, je propojené.

Jak je možné ovládnout cvičení Tai ji quan? Nejprve se oprostit od spěchu a neklidu, při studiu Tai ji quan nelze spěchat. Dále je třeba naučit se správným postojům. Tělo se dělí na tři zóny: hlavu, trup a nohy. Hlava je přirozeně vzpřímená. V pohybu dominuje ruka, oči sledují prostředník, ústa jsou zavřena a zuby u sebe, jazyk spočívá na bodu uprostřed horního patra, dýcháme nosem. Uši naslouchají pohybu za zády, šíje je uvolněná, nikoli strnulá. Při pohybu se nesmíme klátit, naklánět, mít neuspořádané myšlenky. Pas je důležitý, protože je osou pohybu. Nohy: hýždě jsou uvolněné, nohy střídají prázdnotu a plnost v postojích luku, jezdce a prázdného postoje.

Tai ji quan nejenom léčí, ale je především způsobem boje. Pro svoji proměnlivost, tvrdost v měkkosti, vypestování schopností v boji ihned po doteku soupeře správně reagovat, je oblíbeným stylem na celém světě.